V těchto dnech uplynulo neuvěřitelných dvacet let od chvíle, kdy se na mapě českých florbalových klubů objevil FRC (jak už dnes s jistotou víme Floorball Royal Club) Mikulov.
Neodpustím si bilanci druhé dekády jeho působení. A s trochou nostalgie pročítám svůj deset let starý příspěvek na již neprovozovaných stránkách https://frcmikulov.webgarden.cz/rubriky/dulezite/deset-let-mikulovskeho-florbalu.
Ale popořádku, snad bez přehnaného patosu a nejdříve statisticky: Do ligových soutěží pořádaných Českým florbalem jsme v uplynulém období dodávali nejprve dva týmy, muže a dorostence. Po ukončení činnosti našeho historicky nejúspěšnějšího týmu dorostenců, který právě před deseti lety dokázal uhájit nejvyšší soutěž, kterou jsme však z důvodu nedostatku hráčů museli pro další sezónu opustit, jsme začali vcelku logicky znovu od začátku. Nejprve s mladšími žáky a do vedení tréninkového procesu zapojili i obětavce z řad hráčů zaniklého dorosteneckého týmu. K tomu jsme „přinutili“ ke spolupráci některé rodiče nově příchozích hráčů mládežnických týmů a mohli tak přidávat další mančafty a v sezoně 2013/2014 jsme dosáhli historicky nejvyššího počtu šesti družstev v soutěžích. Tento boom kopíroval celorepublikový trend, který nastartoval po MS v Praze, které proběhlo na sklonku roku 2008.
Stovky turnajových dnů, tisíce hodin věnovaných děrovanému míčku, najetí desítek tisíc kilometrů po vlastech českých. To je další bilance předchozího desetiletí.
V současné době se počet družstev klubu stabilizoval na čísle čtyři. Původním cílem ovšem bylo, dát každému hráči možnost nastoupit v soutěžních utkáních ve své věkové kategorii a těm nejtalentovanějším i o jednu další výše. Na to ale v současnosti nemáme dostatek hráčů ani personálu, takže stále zůstáváme, nejen v očích brněnských bafuňářů, provinčním klubem.
Nic z výše zmíněného by i tak nebylo možné realizovat bez nezištné pomoci mnoha rodičů a přátel klubu, kteří své ratolesti a kamarády na daná místa vždy včas a bezpečně (doufám, že to nezakřiknu a nikdy v budoucnu se nic vážného nestane) dopravili. A k tomu nespočet tréninků pro trenérskou skupinu, která se i přes některé odchody stále doplňuje a pomalu rozrůstá. Klubem za tu dobu prošly téměř tři stovky hráčů a hráček a mnozí z nich mu zůstali věrni po celé zmiňované období. Všem zmíněným patří dík, bez nich by klub už neexistoval.
Soutěžními výsledky jsme díru do světa bohužel neudělali. Tam, kde se hraje na dlouhodobé tabulky, obvykle končíme v průměru nebo pod ním. Světlou výjimkou byl posun družstva mužů v sezóně 2008/2009 o ligu výš, o rok později pak ale zase následoval sestup zpět a také 2. místo starších žáků v ligovém ročníku 2014/2015 v jihomoravské lize. V naší divizi ale tehdy nestartovaly elitní brněnské kluby.
Současnost je pak zejména pro družstvo mužů frustrující. Ve své dvacáté soutěžní sezóně živoří na posledním místě tabulky přeboru a nepomohla mu ani fúze s Valticemi. Kdoví bude-li jeho činnost v příštích sezónách pokračovat.
Vědomi si limitů našeho města a okolí, kdy je stále obtížnější motivovat, zvláště nejmladší generaci k aktivnímu způsobu života, se ale snažíme svou roli plnit tak, jak nejlépe umíme. Pokud má někdo na víc nebo to tak cítí, neváháme ho posunout o level výše a předat tam, kde se jeho potenciál může rozvinout naplno. Takže se naši odchovanci a odchovankyně pohybují či pohybovali na palubovkách hal v dresech moravských klubů, jejichž elitní týmy se řadí mezi českou špičku. Start v nejvyšší mužské soutěži si v uplynulém desetiletí připsala dvojice hráčů, který prošla našimi mládežnickými týmy, další nastupovali či nastupují v ostatních celostátních soutěžích dospělých či mládeže. Doufáme, že v budoucnu je bude následovat i někdo další.
Ekonomická situace klubu se v průběhu tohoto období stabilizovala. Rozpočet se během uplynulých let na straně příjmů i výdajů zdesetinásobil. I přes razantní zvýšení členských příspěvků na přelomu dekád nenastal úbytek členů, kterého jsme se docela obávali. Díky významné a pro nás životně důležité podpoře města Mikulov a za přispění státního rozpočtu, kdy se po letech planých slibů v roce 2017 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy konečně rozhoupalo k tomu, aby začalo systematicky podporovat sportování mládeže přímou finanční podporou klubů, případně z dotací kraje, příspěvků členů a občas i sponzorů, si můžeme dovolit za stále, troufám si říct, lidovou cenu, pořádat pro naše členy letní soustředění v Kosově (poprvé v roce 2013). Zúčastnili jsme se i několika ročníků PragueGames, Opengame a turnajů v Bílovci. I start na těchto akcích, ve srovnání s konkurenčními kluby, nabízíme našim členům za výhodnějších podmínek. Před deseti lety nikdo z nás netušil, že se budeme prezentovat až takovou šíří aktivit. A pod tím vším je podepsána nevelká skupina trenérů, vedoucích, řidičů a dalších pomocníků, ze které mnozí neváhají klubu opakovaně „obětovat“ i nemálo dnů své drahocenné dovolené. Klobouk dolů před nimi.
Cítím ale, že nejen mně, po těch dvaceti letech v klubu poněkud dochází dech. Neradi bychom se stali brzdou jeho dalšího směřování a rozvoje. Kdo ho posune dál?
My